O deštivých nocích

1. září 2014 v 1:04 | Ratuska
Víte, co je nejhorší věc na světě? Žížaly. Krátké, dlouhé, tenké, tlusté, MĚKKÉ žížaly. Nesnáším žížaly. Když se vracím nádhernou deštivou nocí z hospody domů, nemůžu ani došlápnout na zem, abych se na centimetr k jedné z nich nepřiblížila bosou nohou. Jsou všude a zvlášť tam, kde nesvítí pouliční lampy. Pokud jenom leží, jde to, pokud sebou mrskají a natahují se po mně, skáču do prázdna a doufám, že nedopadnu do měkkého. U dveří do domu si oddychnu. Jsem v bezpečí. A pak se rozsvítí a ona se tam mrkská za rohožkou přímo u dveří jedna obvzlášť vypasená. Humus.

Hned v závěsu za žížalama je stav mysli, když na vás sere milovaná osoba, a přitom tvrdí, že na vás nesere. To, že vás nechce vidět je totiž naprosto normální. Vždyť času je v životě málo, tak je lepší ho strávit sám, v práci, v jiné práci nebo s rodinou. Co naplat, nejsem rodina a nikdy nebudu.
 


A song that helps me clear my head

6. května 2014 v 6:55 | Ratuska
Vyčistit mou hlavu nedokáže ani savo. Ani drátěnka a jiná nesportovní nářadíčka. A čí hlavu taky jo. Naše hlavy jsou tak zasraný tím dnešním světem, že můžem být rádi, že z toho nevykvetem...

Don't know if it's day or night... Teď je noc. Na mou duši.
Am I goin' wrong or right
I'm alone again, I'm without a friend... Jsem alone pořád.
Don't know if I'm still alive
Am I gonna lose my mind
will I fall again, will I stand the pain... Vždycky tu bolest vydržím.
When life takes me by surprise
will I just close my eyes
will I just let it be
When life takes all your dreams away
it's hard to find the way
the strength to carry on
but I feel these tears will make me strong... Opravdu?
Everything is turning grey
Just waiting for tomorrow, hey
gotta find myself
gotta break this shell
Cause I won't let it get me down
Don't wanna wear this ugly frown
I can start again
I believe I can... I já mám o sobě občas vysoké mínění.
When life takes me by surprise
I won't just close my eyes
I won't just let it be
Cause I'll be strong enough to fight
To know what's wrong or right
And I will find my way
Someday, someday... Někdy se to opravdu podaří...


Kdybych si dalo o pivo míň, tak se snad neprobudím

6. května 2014 v 2:20 | Ratuska
Je to tam. Někde za tim kopcem je ráj.
Ráda bych se k němu přiblížila,
aspoň na okraj.
Mohu podotknout,
že s touhle situací nemohu hnout.
Srát na to, srát na všechno,
a MŮŽE být hůř,
samozřejmě bude hůř.
Utáhnu stavidla, nastavím pravidla,
a budu se za všechno rvát.
A možná taky né,
co mě neposílí, to mě zabijé.

Proč každej druhej má u sebe nůž?
I já mám u sebe zbraň,
tou zbraní si dobývám ráj.
A nedobudu, pokud nenabudu
sebevědomí aspoň po okraj.
Ten hnis a hnus je ve mně,
jako Jack a jako medvěd.
Bolest je obrovská a hanba,
ta hranic nemá, ač stavím
si za okny máj...

Kolem mě zeď a malta,
cihla a karta a eso do davu
dám jako zástavu.
Vždyť nikdo mě nemůže znát,
vždyť nikdo mně nemůže lhát,
a kdyby přece,
najmu si střelce, který
si s tím poradí.
Na co jsou hřbitovům zahrady?

Nabídnout srdce a dostat zpět sračku
je jako udržet na suchu pračku.
Ona se zadírá a bublá nadarmo,
já zatím připíjím kloktadlo.
Je mi z vás na blití,
čuráci napití, čuráci zatracení...
Omluvy není,
omluvy tady není...

A song that makes me happy

4. května 2014 v 3:15 | Ratuska
Když je člověk závislej na muzice, těžko vybere jen jednu píseň, která ho dělá šťastným. Já jsem po poslechu několika kandidátů vybrala hit I believe in a thing called love od skupiny The Darkness, kterej jsem kdysi viděla snad na MTV. To byly ještě stromy zelenější, ptáci zpívali hlasitějc a celkově byl život růžovější. Taky jsem věřila v tu věc, který se říká láska.


A v co věříte vy?

I já mám k tomu co říct

29. dubna 2014 v 0:40 | Ratuska
V peněžence zvoní jen pár drobáků a ručičky budíku mi opatrně klepou na rameno. Obě skutečnosti nahrávají tomu, abych zalezla pod peřinu. Jenže mně je tady těsno. Stěny se nepozorovaně přibližují a zmenšují tak můj životní prostor, doufajíc, že si toho nevšimnu. Všimla jsem si a vyvíjím odpor. Postavím se do čela demonstrace za konec osamělým nocím! Podepíšu petici všemi svými jmény! A podepíšu ji krví!

Ale teď vyšťourám ty drobáky a půjdu na pivo. Závislost na lidském kontaktu je nesnesitelná.


Kam dál